Kapitola 26. Zlatooký
Chcete číst od začátku nebo jinou kapitolu? Mrkněte se na OBSAH (zde).
Starý les ševelil životem. Sluneční paprsky cvrnkaly do listí v hustých korunách a vrhaly na zem tetelivé stíny. Na okraji palouku bylo v jednotné uctivé úkloně shromážděno mnoho zvířat. Malá i velká. Býložravci, všežravci, šelmy. Na okolních větvích seděli v četném hřadu zpěvní ptáci mezi sovami a ostříži. Svým trylkováním doprovázeli hladivé tóny mnohočetné flétny, na kterou hrál, sedě pod velkým dubem, silný muž. Byl oděný jen stroze a v jeho hustém tělním porostu se zelenal jemný mech. Hudba procházela každým živým tvorem, i jím samým. Rozechvívala vzduch, byla světlem i radostí, životem i láskou. Parohatý muž seděl se zavřenýma očima a hrál. Z oblohy, průzorem mezi korunami stromů, jej ozařovaly hřejivé paprsky. Muž otevřel své oči a pohlédl na něj zlatavým pohledem. Hleděli na sebe. Z očí do očí. Ani jeden z nich neuhnul pohledem. Hleděli na sebe, než dozněly poslední tóny sladké písně.
Zlatooký odložil flétnu, ale ptáci na okolních větvích dál štěbetali tak známou, a přece neznámou melodii. Muž natáhl svou ruku a pokynul, aby si sedl. Gariadon opatrně vstal z pokleku a došel až na místo, na něž zlatooký ukazoval. Když se posadil, ostatní zvířata se z poklony uvelebila v sedu nebo lehu vůkol. I z okrajů palouku na něj bylo upřeno mnoho pohledů, čumáčků, rypáčků, vousků i zobáků. Muž se zlatýma očima, jemuž z hlavy vyrůstala parohatá koruna, se uvelebil pod králem stromů a natáhl své bosé nohy před sebe. Uvolněně se opřel o loket, jako by nešlo o nic víc než o pokec mezi dvěma dobrými přáteli. Gariadon viděl víc, než se domníval, že by bylo ve společnosti vhodné. Přesto chápal, že přírodní zákony jsou jiné než ty lidské.
„Uvolni se, Gariadone. Uveleb se. Udělej si pohodlí. Já si na formality nepotrpím, nevychovala mě společnost, ale příroda. Když ti nehrozí nebezpečí, což je třeba teď, je přirozené relaxovat.“
„Děkuji, pane… Já… Promiňte, vídám vás ve snech už docela dlouho… Kdo jste? Znáte moji matku? Co tady dělám?“
„Gariadone, uklidni se, prosím. Relaxuj,“ usmál se parohatý. „Můj příběh ani moje jméno nejsou důležité. Ovšem tebe já znám od samého začátku. Když tě Fáma počala, žádala mě o ochranu. Chtěla, abych tě chránil před démony. Aby o tobě nevěděli. To je příběh, který stojí za zmínku“ pokynul zlatooký hlavou. „V tvém srdci koluje krev smíchaná s mízou, chráněná obrovským dílem lásky. Jsi jediný svého druhu, most mezi světem rostlin a masa. Něco jako já, vlastně ještě víc než já.“
„Co… Co to pro mě znamená?“ snažil se Gariadon potlačit dojetí, když slyšel zmínku o své matce.
„Pro tebe? Asi nic moc,“ pokrčil parohatý svalnatou nohu. „Pro mě je to ale hodně. Nevěřil jsem, že bychom kdy našli společnou cestu. Jistě, mnoho poustevníků, knězů, šamanů i druidů se snaží přiblížit přírodě, mnoho jiných se jí snaží porozumět a studovat ji. Ale nikdo z nich se nikdy doopravdy nerozhodl se jí stát. Přitom pro tebe to bylo to nejpřirozenější, co jsi mohl udělat…“
„Nerozumím.“
„Když jsi byl uvězněný v podzemí, splynul jsi s okolním rostlinstvem. Stal ses mechem a nepůsobil na tebe jeho jed. Když jsi byl v nebezpečí, rozhýbal jsi dřevo, aby ti pomohlo. Sáhl jsi po tom, co je ti v srdci nejblíž. Totiž Život.“ Zlatooký odkryl husté ochlupení v podpaží, když si odložil svou volnou ruku na rozložitý paroh. Gariadon mlčel. Snažil se napodobit polohu parohatého, ale tušil, že uvolněně určitě nevypadá.
„Dej si…“ zlatooký ledabyle mávl podepřenou rukou a před Gariadonem vyrašil zelený šlahoun. Během pár chvil na něm vyrostly a uzrály bobule. Nejsladší bobule, které kdy ochutnal. „To je víno,“ dodal svalnatý muž, když viděl, že mu chutná. „V teplejších oblastech roste hodně dobře.“
„Víno znám, ale to je k pití…“
„No, to se vyrábí z právě z těch bobulí, ale to ti nenabídnu. Alkohol jsem nikdy neochutnal, ale viděl jsem, co dělá s myslí. Je to jako sníst hodně zkaženého ovoce… A to není dobré. Žádný tvor z přírody po alkoholu nevzkvétá.“
„Elfové nejsou součástí přírody?“ napadlo Gariadona.
„Ptáš se kvůli vínu? Všichni živí tvorové jsou součástí přírody. Ale ne všichni se do ní narodili. Elfové, stejně jako lidé, přišli na tenhle svět až v době, kdy zdejší příroda už dávno měla své zákony a pravidla. A ta se jim pak musela přizpůsobit. To je na Životu krásné. Vždy přijde s něčím novým. Nebýt elfů, nikdy by třeba nevznikli barbaři, z nichž se později stal tvůj lid. Dávno předtím, než se vaše krev zředila tou lidskou, jste žili v horách a uctívali duchy…“
„A co dryády?“ vyhrkl Gariadon a okamžitě se zastyděl, když si uvědomil zjevnou hloupost svého dotazu.
Zlatooký se laskavě usmál. „Ty jsou tu právě od začátku.“
„Takže já na tenhle svět tak trochu nepatřím?“ začal si Gariadon spojovat, co právě slyšel.
„Nic takového jsem přece neřekl. Všechno je součástí přírody, ať už to do ní přišlo jakkoli. A jak už jsem řekl, ty jsi možná víc přírodou než já. Byl jsem vychován silami Života, ale neumím se přirozeně změnit na rostlinu a zpátky.“
„Ale já přece taky ne,“ posadil se Gariadon, když seznal, že si pohodlně polo-lehnout neumí.
„Zatím,“ usmál se zlatooký. „Proto jsi teď tady. Cara v tobě potlačila hodně dryády, ale všechno to v tobě pořád je, a snaží se to prodrat na povrch. Jako klíčky na jaře, když prorazí zamrzlou půdu. Chce to ven. Musíš to cítit i ty sám. Stříbrovláska tě učila pracovat s hněvem. Ale opodstatněný hněv není na škodu. To, co se ti ale děje, není hněv. Je to divoký růst, který nemůžeš zastavit. Chce ven. Musíš ho nechat…“
„Jak to mám udělat?“ zamračil se plavovlasý pastevec, který už dávno nebyl pastevcem.
Na tváři parohatého muže se objevil úsměv. „To se ptáš ty mně? Jak já to mám vědět? Nejsem dryáda. Ani hybrid. To jsi ty. Jsi první. Musíš na to přijít sám. Určitě to zvládneš.“
„Můžu… Přeci jen…“ Gariadon hledal vhodná slova. „Víte… Víte o mně opravdu hodně. I věci, které vědí jen moji přátelé. Jsme spojeni přes sny, nebo i jinak? A… Kdo tedy vlastně jste? Jste dryáda? To nedává smysl…“ „Máš hodně otázek, Gariadone, synu Fámy,“ posadil se muž a narovnal záda…
…
…
Pokračování kapitoly už najdete pouze na Patreonu, pro všechny předplatitele.
Další informace o předplatném a Gariadonovu pokračování najdete v obsahu, konkrétně ZDE.