! UPOZORNĚNÍ !
Tato povídka obsahuje znepokojivé a explicitní výrazy a obrazy.
Doporučuji číst jen otrlejším, gay-sex světa znalým jedincům.
Jinak na vlastní nebezpečí. 🙂
TENTO DENÍK PATŘÍ Marcelu Kalivodovi
V PŘÍPADĚ NÁLEZU JEJ NEČTĚTE A VRAŤTE NA ADRESU UVEDENOU NA OBALU NEBO KONTAKTUJTE NA E-MAILU marcel@kalivoda.cz
MÁTE-LI ZÁJEM O SLUŽBY GRAFIKA NEBO WEBDESIGNERA, INFORMACE A UKÁZKY PRACÍ NAJDETE NA WEBU Kalivoda.cz.
Dear Diary
15. června 2023
„Ty nemáš doma záchod?“ zeptal se.
„Je rozbouranej, budou mi dělat novej,“ odpověděl jsem, jako už asi stokrát.
Tenhle zápis píšu přibližně hodinu po velmi kvalitním mrdu. Zapomněl jsem se ho zeptat na jméno. Ale byl mladší než já, měl pěkný péro a mrdal fakt dobře. Akorát pak chtěl zase na ten záchod. Nechápu, proč mají všichni potřebu si u mě chodit na záchod. Jako vždycky jsem ho odkázal na dvorek, protože tam to prostě spláchne déšť a navíc je to můj dvorek, takže to nikomu ani vadit nemůže. Navíc nechápu, proč se toho hned chtějí zbavit. Já si to obvykle v sobě nechám hřát co nejdýl…
Možná bych měl přistavět záchod pro návštěvy. Stejně nechápu svoje předky, co je to napadlo, dávat záchod do sklepa. Že to je nejblíž septiku, no prosim, ale stejně je to divný. Protože jsem však potomkem svých předků, udělal jsem si ve sklepě tajnou studovnu. Záchod jsem provizorně oddělil plentou, že to časem dodělám. Jenomže od chvíle, kdy se tam usadil On, jsem si tam už nesměl ani rozsvítit, leda svíčkou, takže úpravy samozřejmě odloženy na neurčito.
Já si nechci stěžovat. Dal mi toho hodně, díky němu jsem zdravej a můžu si dělat, v podstatě, co chci. Odpadla nepříjemná povinnost chodit na záchod a navíc se už nikdy nemusim před mrdánim vyplachovat. Což je nesporná výhoda. Nemluvě o tom, že jsem díky tomu získal schopnosti, o kterejch se mi nesnilo. Ale zase nemůže čekat, že budu jenom s nim. Na exkluzivní vztahy jsem si nikdy nepotrpěl a navíc se chci na svoje partnery při tom občas i dívat. A On mi nedovolí se na něj kouknout. Zezačátku mi to přišlo sexy a tajemný a záhadný a tak, ale poslední dobou mě to spíš rozčiluje. Nebýt toho, že mi to, co ve mně vždycky nechá, poskytuje ty schopnosti, nejspíš už bych ho byl vyhnal dávno. On to pochopitelně ví, a taky toho zneužívá.
Milý deníčku, já jsem úplně zapomněl napsat takovej ten klasickej úvod. Odpusť, drahý papírový příteli, učiním tak teď. Myšlenky potřebovaly ven rychleji…
Jsi můj v pořadí osmý deníček. Vedu si tě sporadicky od patnácti let, i když ten úplně první se jmenoval Kniha Stínů. Byl jsem totiž dlouhovlasá gotická čarodějka, co poslouchala metal, a samozřejmě od dvanácti žral Čarodějky. Pokaždý, když znovu běžely v telce. Zvláštní je, že jsem si je ale nikdy nestáhl. Samozřejmě jsem chtěl být Phoebe, jako asi všichni teplí kluci – abychom se nemuseli bát někomu vyoutovat – jednoduše by stačilo se do ostatních podívat a zjistit, jestli to mají stejně. A pak jsem chtěl být i Prue, protože je hodně cool umět hejbat věcma na dálku. Piper jsem neměl rád, protože mi chodila s Leem a Paige jsem neuznával, i když měla nejvíc cool schopnost teleportace, kterou bych ocenil, když jsem chodil pozdě do školy nebo pak i do práce. Naštěstí Covid přinesl dobu home office, takže tenhle problém záhy odpadl. Ale čarodějka jsem chtěl bejt vždycky. O tomhle jsem vlastně nikdy nepsal…
Od mala, kdy mi máma koupila Harryho Pottera, jsem snil o tom, že mi přijde dopis z Bradavic. Nejsem ale Brit, takže logicky nepřišel a není divu, že v naší zemi žádná erudovaná akademie není. Český zaprdlíky nikdo vzdělávat nechce. By se tam muselo učit jak kouzelně ošulit finančák nebo jak začarovat sousedku, aby držela hubu. Což by se mimochodem šiklo, ale ani po sedmi letech praxe v oboru jsem nenašel způsob, jak to udělat na trvalo. Já jsem samozřejmě bez školy musel najet na dráhu samouka a po absolvování polygrafie, když mě nevzali na tlumočnictví, jsem půl roku dělal brigádu v jednom antiku. Toho divnýho týpka v baloňáku si pamatuju do dneška. Jak mi vrazil do ruky dva golfový míčky a na stole nechal ošuntělou knihu. Byla sice vázaná v kůži, ale kůže byla věkem ztvrdlá a na většině plochy odrolená. Mám ji tady před sebou, když tohle píšu. Ale několik let jsem se ji bál otevřít. Přitom úplně zbytečně.
Ahhhh. Vždycky přijde nečekaně. Dopíšu to příště, teď si mou účast žádá On. A když je ve mně, nemůžu psátttttttt….
Dear D
8. března 2020
Milý deníčku, je to tady. Už i u nás se utahuje. Dneska přišla taková vtipná SMSka s gramatickou chybou od ministra Vojtěcha. Z práce přišla vzápětí další, že nemáme zítra chodit do kanclu a že se ozvou, jak to vyřešíme. Tak mě je to jedno, já si dělám na iPadu často i z domova, takže mě to nějak netrápí. Od kámošů z ciziny vím, že to není prdel, ale líbí se mi „Fuck the flu, we’re all gonna die“. To si dám jako úvodku na fejs. Ale až zítra, během pracovní doby. Zásadně nepracuju mimo to, protože mi z toho dřív docela migalo. V pětadvaceti už mám nárok na nějaký duševní zdraví a tak…
Je už půlnoc, takže bych to měl asi nadepsat devátýho, ale moc jsem toho dneska nenapsal, takže si to dopíšu sem a budu mít pocit, že jsem toho napsal víc. 🙂 Otevřel jsem dneska tu knížku, co už dlouho schovávám v posledním šuplíku. Dal jsem ji tam, když jsem se sem před pěti lety přestěhoval, když jsem to tu zdědil, a zapomněl jsem na ni. Dneska jsem si uklízel nějaký starší dilda, co už nepoužívám, a narazil jsem na ni. Tak jsem ji otevřel a bomba! Před dvěma lety a kousek jsem začal dělat první pokusy s true kouzlama, jako tzv. hedge-witch. To je ta doba, jak dlouho nemám zápis v deníčkách. Skončil jsem na docela základní úrovni a kromě toho, že jsem svýho ženatýho šéfa očaroval, aby mě při pohovoru přefiknul, což mi zajistilo místo v práci, se to k ničemu extra nehodilo. Když teda nepočítám nějaký ty domácí práce, který mi to usnadňuje a některý ty věci ještě fungujou na balení kluků v barech. Ale od doby, co žiju na vsi, do barů moc nechodim, takže je mi to celkem k prdu. Ale tohle… Tahle knížka. To vypadá jako slušnej materiálek. Je tam něco arabsky a něco latinsky, sem tam asi řečtina, no… Jde se luštit!
Ta knížka je poklad! Proč jsem ji neotevřel v těch osumnácti?! Kde já jsem dneska mohl bejt!!! Musim vyzkoušet jedno zaklínadlo. Vezmu si to do sklepa. Pracovna/studovna už je skoro hotová, jen oddělit ten hajzlík za stěnu ze sádroše, ale to se zmákne časem. Nechám si deníček tady. Kdyby se něco zvrtlo, budu ve sklepě. Nečtěte jiný stránky!!!
Ta slast! To jsem nezažil. Venku svítá a za hodinu bych měl dělat do práce, ale já tak strašně chci zpátky. Musel jsem si to jen napsat, než padnu únavou…
Dělal jsem jeden menší rituálek. Z toho, co jsem si přeložil, je to dost šikovná evokace příhodně se hodící právě pro mě. Jednoduše to mělo čistit střeva, aby člověk nepotřeboval před mrdánim výplach. Teda původní účel je asi jinej, ale mně to přišlo skvělý na tohle. Ale prostě TO!!! se nedá ani popsat, ještě teď se mi klepou kolena. Měl jsem v sobě XXL, jakože 22/7, ale tohle je něco úplně o level jinde. Úúúúch! Fakt! Úplně teču z toho. Už nikdy nechci mrdat s nikym jinym. Ale pro případ, že to byl sen nebo přelud, napíšu si to sem celý:
Rituál: arabština s nějakym dialektem, strana 69, obrázek chapadla.
Prostředky: vosk, vlastní krev, moč a trus. Jednoduchej nonagram, tři svíčky.
Čas vyvolávání: 33 minut cca.
Výsledek: vyvolání úspěšné. Entita větší než člověk, tvar a barva neznámé, nesnese světlo.
Zjistil jsem, že to není „vyplachovací kouzlo“, je to rituál na přivolání tvora z jiný dimenze. Říkám mu pracovně On, protože podle toho hlubokýho chrčení, co vydává, jsem si téměř jistej, že je to chlapskýho pohlaví. Podle obrázku si představuju, že má chapadla, i podle toho, jak si mě držel. Omotal mi stehna těsně pod trenýrkama a roztáhl mi je. rukama jsem se sotva udržel za stůl. Něco studenýho mi pak zakrylo oči a objalo hlavu, že jsem s ní nemohl ani pohnout. Rychlým pohybem se moje trenýrky rozervaly vejpůl. Něco vlhkýho mi pak jemně masírovalo svěrače a podkulí. A pak to do mě vniklo. Pomalu, jemně. Pěkně to vklouzlo a bylo to čím dál širší. Na povrchu nějakou texturu jako to obláčkový dildo. Jenže to nekončilo. Pořád to vnikalo. Hloubš a hlouběji… Co to do mě strčil, netušim. Ale u všech buzen, ta slast, co jsem u toho zažíval! To se nedá srovnat ani s tim fistem tenkrát, a to jsem byl najetej. Dneska jsem byl totálně střízlivej a užil jsem si to stokrát víc!!! A ta nejlepší část – on mi tim fakticky vyčistil střevo. Nic nechutnýho, nejspíš to nějak vysává nebo co. Kontroloval jsem se a jsem jako ze škatulky! Pravděpodobně je to koprofágní stvoření. Během toho se napojil na moje vědomí a ta slast, co jsem zažíval, mu evidentně dělala radost. Vim ale taky, že nemusí světlo, maximálně svíčku nebo tak, a nechce abych se na něj kdy podíval. Takže mi to bude dělat vždycky zezadu a potmě. Na druhou stranu ta slast za to fakt stojí. Tohle… Prostě… Ach! Jdu tam znovu, nejde to jinak.
Oh, Dear
23. května 2024
Fuck yes! Dneska od Matouše pasivní orgáč! To jsem neměl ani nepamatuju. Od chvíle, co mě vylizuje On, mě málokdo uspokojí jako pasivku. Většinou jsem aktivní. Ale tohle mi tak strašně chybělo. S Matoušem jsem se sešel už potřetí. Poprvý mě vobtáhnul v sauně, to jsem bral tak jako takovej zářez, jeden z mnoha. Ale pak si mě našel, že prej takovou luxusní prdýlku dlouho nešukal, a byli jsme u něj. A dneska do třetice u mě. Nechtěl jsem ho sem brát, aby se taky neptal na hajzlík, ale zatím se nezeptal. Zato mi to udělal jak nikdo a pak vedle mě spokojeně usnul. Je větší než já a udělal se mnou to, co jsem si myslel, že jde jen v pornu. Naložil si mě do náruče a prcal mě tak ve stoje, já ho objímal rukama a nohama. Visel jsem na něm jako opička na stromě. Je to frajer. Navíc je hodně chytrej. Vyzná se v astrologii a v astronomii, mám dojem, že trošku taky fušuje do okultna. Ale říkat mu to nebudu, aby se nevyděsil.
Takže výborně, Matouš se přišel podívat, co tu smolím. Evidentně neusnul. A koukal mi přes rameno a teď je to trapný. Ale on je dost v pohodě. Leží tu na válendě, nohy natažený přes područku a zkřížený v kotnících, to jeho krásný péro teď volně leží vedle koulí v místě, kde se mu stehna potkávají s jemně ochlupeným podbřiškem. Ptá se mě, co teď píšu. Je hezkej. Takovej obyčejnej, ale hezkej. Zeptám se ho…
Tak přítele má. Achjo. Je to prej Brit a jmenuje se Ken. Do Bradavic nechodil, ty prej neexistujou. Ale chtějí se zejtra stavit oba. Tak mně to nevadí. Jen bych taky chtěl mít takovej vztah. Takovej volnej, tolerantní, neprudérní… A nechce se mi už chodit do sklepa. Poslední dobou je On nějakej podrážděnej, asi proto, že se na něj už fakt chci podívat. Fakt hodně chci. Musím vidět, co mi čtyři roky vylizuje díru. Prostě musim! Dneska se podívám. Vezmu si ledkovou baterku, abych dobře viděl a v nepozorovanou chvíli si na něj posvítim.
Fuj! Je to zrůda! Už je skoro ráno, ale ještě teď se klepu. Co jsem si to do sebe pustil? Nebyl rád. Vůbec nebyl rád. A bylo to strašný. Žádná slast, jen bolest. Donutil mě se na něj za trest při tom dívat. Ruce i nohy mi spoutal slizkejma lekpavejma chapadlama, ještě tam mám stopy po přísavkách. Jedno z chapadel mi vrazil do prdele takovou silou, že jsem vyjeknul bolestí. Má na něm ostny! Chtěl jsem křičet a brečet, ale vrazil mi chapadlo i do pusy. Pro milovníky hentai by to byl asi dobrej budíček… Málem jsem se poblil a udusil. Plakal jsem. Pláču teď. Vnitřek mám roztrhanej. Cejtim to. Je mi zle. Na tu jeho černou rozšklebenou tlamu nezpomenu do smrti, ale nejspíš to nebude dlouho trvat. Odhaduju, že mi zbejvá nanejvýš pár hodin. Nikdy nepoužívejte zaklínadlo ze strany 69. Četl jsem Lovecrafta, ale jeho popisy těchhle bestií jsou nic v porovnání s tím, co pak doopravdy vidíte. A cítíte. Ta térová svině mně roky vysávala životní sílu a do mozku mi cpala toxiny, abych si toho nevšímal. Dělal jsem si očistnej rituál a cejtim se starej a strašně nemocnej. Vznáší se kolem mě pach hniloby a starýho pergamenu. V krku mi zasychá studenej tér. Zaříkám vás, kohokoli, kdo mě tady najde, zničte to. Byl jsem debil. Moc mě to mrzí. Měl jsem rád tenhle svět. Mámě řekněte, že mě srazilo auto. A fakt vás prosim… Nevyvolávejte starý bohy! Marcel.
Marcel byl převezen do ústředí pobočky IMWAWA v Londýně. V případě uzdravení bude po iniciačním výcviku navrácen do běžného života. Subjekt z cizí dimenze byl eliminován a kniha uzavřena ve výzkumném centru v Okinawě. Pokud nejste M/W/W, po přečtení tohoto textu Zapomeňte. OBLIVISCATUR OMNIUM LEGEREVUS. Matouš Herynek, 3WE.
Pokud vás povídka bavila a chcete mě podpořit, můžete se podívat na Patreon, kde najdete také alternativní AI arty k této povídce. https://www.patreon.com/MattKeanan
Další povídky najdete na stránce Povídky.
Pokud byste chtěli moji tvorbu podpořit, mrkněte na stránku Support me pro víc informací. Díky!