Když jsme před lety zakládali bratrstvo (v němž od samého začátku působily i sestry), nikdy by nás nenapadlo, že se původně přátelský klub změní v seriózní kšeft. Bratrstvo jsme tvořili původně tři – já, Odin a moje ségra. Odin je tady jen přezdívka, samozřejmě se tak nejmenoval, ale v bratrstvu jsme jména nepoužívali a brzy jsme se i mezi sebou oslovovali jen přezdívkami. Severské bohy jsme nezvolili náhodně. Je o nich totiž dost dochovaných pramenů, protože seveřani nebyli blbí a přijali křesťanství dřív, než jim krusáda z Říma uvrhla do plamenů celý svět, jako se to stalo Slovanům. Z toho důvodu se seveřanům dochovala spousta písemností i slovesnosti a dodnes se z nich dá čerpat. A já čerpal, a vyprávěl, a inspiroval. Samozřejmě samotná myšlenka bratrstva vyšla z toho, že jsme oba s Odinem hráli Assasína. Ale to jsem odbočil. Líbila se nám myšlenka jakéhosi cechu, něco jako zednáři, ale víc hodný a míň politický. Chtěli jsme v každém městě pobočku, kam může člověk přijít kdykoli, a když patří do bratrstva, najde vždycky útočiště a pomoc. První dva roky to bylo jen u Odina na vsi, na chalupě a v Praze v bytě u ségry. Ale postupem času se naše myšlenka rozšířila a po deseti letech máme v každém větším městě menší ústřednu, kde se naši členové, čítající už skoro skoro dvacet tisíc, můžou ubytovat, nakrmit, napojit a samozřejmě získat pomoc k operacím a akcím.
Cože to vlastně děláme?
Tutu dú du túdu tú, tutututu dúdu, tutu dú du túdu… GHOSTBUSTERS!
No, tak dobře, to jsem trošku přehnal, ale nadneseně vlastně jo. Jsme, dalo by se říci, agentura, která se zabývá zkoumáním nadpřirozena a za poplatek vám poskytne služby v tomto odvětví. Máme fakt profíky, no, co vám budu povídat, vedou to bohové… 🙂
Tenhle kšeft jsme… Nechci říct, že neměli brát. Jasně, že měli. Únos novorozence není něco, co můžete nevzít. Už z morálního hlediska. Ale za těch osm let efektivní praxe jsme nikdy nic tak závažného neřešili. Pojďme to vzít od začátku. Jo, a nebojte se, všichni v bratrstvu jsme samozřejmě Queer – ne, že by to na věci něco měnilo, ale vlastně všechno…
Svadilfári, můj přítel, kterému říkáme Svadi, byl toho dne hodně nervózní. Idunn (ségra) taky. Odin přišel na poradu, vážnější než jindy. Všichni vnímáme energie podobně, takže jsme věděli, že je průser. Odin si sednul na gauč vedle Idunn, napil se Margarity (pořád jsme byli na dovče) a povzdechl si.
„Někdo unesl mimino tý Rusajdě od vedle. Řek bych, že se aspoň vyspíme, ale nějak mi neni do smíchu.“
„To není dobrý, to by se mohlo solidně vysrat,“ prohlásil jsem s neskrývanou skepsí.
„Brácha, ty vole,“ zpražila mě Idunn pohledem. Jen jsem pokrčil rameny. Svadi mi položil ruku na stehno a mrknul na mě, abych mlčel. Stejně jsem nic říkat nechtěl.
„Fajn, takže dokončíme poradu v lese, tady nevíme, jestli něco neni. Cestou se poptejte, třeba nám to něco dá,“ prohlásil rozhodně Svadi. Usmál jsem se na něj, ale on mi úsměv tentokrát neoplatil.
V chatě u jezera byl klid. Sice nebyla tak luxusní, jako ten hotel na úpatí, ale zase jsme ve sklepě měli tajnou základnu s kompletní výbavou na cokoliv. Nejsme blbí, abychom jezdili na dovču někam, kde se nemůžeme chránit. Odin se blížil, třímaje balíček bílého prádla. Idunn evidentně ze systému hotelu vytáhla seznam hostů, protože nic jiného nemohla ta vytištěná tabulka v její ruce být.
„Dovnitř,“ prohlásil rozhodně Odin. A protože je to velitel, nikdo neprotestoval. Zavřeli jsme se v naší odstíněné zvukotěsné poradně.
„Takže, co víme?“ pronesl Svadi s tužkou v ruce. Žádnou dokumentaci ze zásady nevedeme elektronicky.
„Mám začít?“ zeptal jsem se. Odin mi pokynul svým typickým mávnutím rukou.
„Děti jsou obecně potřeba jako obětina. Rituály mají dodávat mládí, sílu, bohatství, někdy je to výměna za moc nebo prostředek k povolání vyšších bytostí jako jsou démoni nebo my,“ ušklíbl jsem se. Idunn zvrátila oči někam dovnitř svojí lebky, jak jen ona to dovede, a vzala si slovo.
„V hotelu jsme jediný hosti co nejsou Rusi. Neměl tam nikdo být, kromě nich, ale na majitele máme konexe, protože s nim chodila moje bejvalka a předtím já, tak nás tu ubytoval. Netušila jsem, že tady bude nějaká slezina a když jsem to zařizovala, prostě jsem si dupla. Mně on ne neřekne,“ pokrčila rameny a kývla na Odina.
„Já jsem cestou vyvinul menší plán,“ zahájil velitel. „Převlíknu se za pokojskou, budu dělat, že nerozumim, a zkusim se tam prostě jako blbka nasrat. Každou hodinu budu podávat hlášení. Když to nepůjde, vezmu si vázací prsten a aspoň na něj v každou celou poklepu heslo, co si domluvíme, ať víte, že jsem v pohodě. Když bych klepal poplach, na nic nečekejte a přijďte s plnou polní.“
Naše nechápavé pohledy zachytila i Idunn a ostentativně zamávala papíry v ruce.
„Celý tři hodní patra jsou na dnešní večer vybukovaný. V penthausu nahoře bude nějaká párty, je tam naobjednáno spousta cateringu a mají i najatý bodyguardy. Vybraná společnost, asi dvacet lidí. Ten kaťák je ale rozhodně pro víc než dvacet. Nebo budou žrát celou noc… Nový auta ale nepřibyly a ani se ofiko neočekává dalších hostí. Takže divný.“
Plán byl jasný. Poměrně jednoduchý. Já, Idunn a Svadi jsme se vystrojili na akci a čekali v našem hotelovém pokoji na signál. Vzal jsem s sebou dvě knížky ohledně rituálů, abychom mezitím mohli nastudovat, jak ho případně zastavit nebo přerušit. Z koupelny vycupitala rozkošná pokojská s tunou make-upu na šteklích.
„Vypadáš jak kurva, a ne pokojská,“ prohlásila místo mě ségra.
„To je, abych byla víc neodolatelná,“ ušklíbla se Odin. Nutno uznat, že jeho nebinarita měla své nesporné výhody, co se převleků týče. Uvnitř se často hodně trápil, ale byl vynikající stratég a svou vášeň a podstatu uměl dokonale využít ve prospěch bratrstva. Za všechny ty věci jsem ho hluboce obdivoval. Co jsem já, se svou pyromancií? Sem tam něco propálím, fajn, ale jeho schopnosti se hodí mnohem víc. Většina našich klientů má problém se zmatenými amatéry, a na ty obyčejné přestrojení a pak důrazná domluva obvykle zabírá nejlíp.
Pokojská vycupital z pokoje ven a zamířil/a ke schodům. Výtahy byly pochopitelně už od odpoledne „mimo provoz“. My tři jsme se jali listovat knihami o rituálech.
„Fuj,“ prohlásila po hodině Idunn.
***
Pokračování povídky najdete na mém Patreonu: Miss Ion
Přehled všech povídek najdete na stránce Povídky.
Pokud byste chtěli moji tvorbu podpořit, mrkněte na stránku Support me pro víc informací. Díky!