Roky jsem byl hlasem bez tváře. Autorem bez konkrétní siluety, podpisem pod textem, za kterým si každý mohl představit kohokoli. Mělo to svoje kouzlo – tajemství literatuře sluší, a fantasy obzvlášť. Jenže dřív nebo později přijde chvíle, kdy si uvědomíte, že už nechcete být jen jménem. Navíc moje podoba zajímala nejednoho čtenáře.
A tak jsem se ukázal. Ne jako AI, ne jako najatý model, ne jako dobře vymyšlený trik.
Jako skutečný muž, který ty příběhy opravdu píše.
Maska přesto zůstává. Ne proto, že bych se pořád musel skrývat, ale protože určitá míra tajemství k příběhům patří. Identita autora může být součástí hry, může vytvářet napětí mezi textem a čtenářem.
Teď už je ale alespoň jasné, že za světy, které vznikají, stojí konkrétní člověk se svou zkušeností, citlivostí a pohledem na svět. Odhalení není změna směru. Je to jen drobné pootočení světla.
A ano, ukázal jsem svoje pero. S lehkou nadsázkou, protože ironie je mi blízká. Ale ve skutečnosti jde právě o něj.
Tedy o psaní. O příběhy, které nejsou jen o tělech, ale o vztazích, odvaze, vině, přijetí a hledání místa ve světě. Queer motivy v mých textech nejsou efektem ani provokací, jsou přirozenou součástí světa, který vyprávím. Stejně jako ticho, pochybnosti a občasná temnota.
Ukázat obličej je vlastně jednoduché. Mnohem těžší je ukázat vlastní témata a stát si za nimi. Tohle už ale vlastně dělám dávno – v každé povídce, v každé kapitole, v každém odstavci, který pustím ven. Teď už jen víte, kdo za tím stojí. Ne proto, aby to bylo víc o mně, ale aby bylo jasné, že tvorba má svého autora z masa a kostí.
Matt Keanan tedy zůstává částečně zahalený, ale ne skrytý.
A pokud jste tady kvůli obličeji, zůstaňte chvilku déle.
Možná vás nakonec přece zaujme i ten svět, který se za ním skrývá.
Protože právě moje příběhy jsou – a vždycky budou – tím hlavním.
Celé video s odhalením najdete na Instagramu.