Samozřejmě. Zase jsme tu byli první, zase se sem nacpali, zase začali obsazovat volná území. Prozkoumávali jsme nově objevený prales, a i hory směrem na západ. A když jsme se vrátili zpět, našli jsme po pralese paseku. Kam až se dostali, než jsme si jich všimli! Postavili jsme stráže, zamezili jsme jejich postupu a zachránili jsme další stovky mil pralesa. Jenže o nich nesmějí vědět. Po několik roků jsme vyjednávali, až jsme nakonec došli k míru. Po pár zimách jsme shledali naše spojenectví a mír prospěšným. Nastal zlatý čas, rasové nenávisti a rozdíly se začaly smývat. Začali jsme žít s lidmi v harmonii a bratrství, spolu s trpaslíky, půlčíky a dalšími rasami. Hranice lesa je sice stále zapotřebí hlídat, ale snažíme se žít v míru. Vznikly nové smlouvy i svazky a zlatý věk nadchází. Uvidíme, jak dlouho to však vydrží.
– Oedran: Kronika Prvního lidu
Ne’Tra. Nová Země. Nový kontinent. Naděje budoucnosti. Záře západu. Budoucnost lidstva. Tato a mnohá další jména jsou připisována západnímu kontinentu. Je v současné době nejosídlenějším a nejznámějším kontinentem Earthionu. Obývá ho nepřeberné množství různých tvorů, z nichž mnozí se dostali na svět spolu se vznikem tohoto kontinentu – během roztržení původního kontinentu Earthionu, když došlo vlivem uvolnění velkých magických sil k protržení hranic mezi světy. Pronikla sem tehdy veliká spousta doposud neznámých tvorů, ale i netvorů.
Co se týče podnebí, je v podstatě stejné jako na Východním kontinentu, jen s tím rozdílem, že zde pomalu ubývá lesů, jak se zvyšuje populace především lidí. Lidé mají na tomto kontinentu převahu – ani ne proto, že by jich bylo víc, ale do všeho se cpou tak, že jim ostatní rasy raději přenechaly jejich politické hry a vládnou svou skutečnou mocí tam, kde je potřeba.
Původně na Ne’Tře dosahoval prales až po řeku Sattyru, ale lidská invaze na Ne’Tru si vybrala svou daň. Elfové během prozkoumávání postupovali stále na západ a když se vrátili, objevili skutečně nezměrnou paseku. Od té doby si hranici lesa žárlivě střeží. Jediným pozůstatkem původního lesa v Království je Poslední les. V něm podle zvěstí přežívá spousta jedinečných tvorů a hrůzných nestvůr z bájí a mýtů. Údajně jsou mezi nimi třeba Stíny či tajemné Děti lesa. Říká se, že tam kromě nestvůr sídlí skřítci a střeží zlaté poklady.
Elfové se za těch několik let rozšířili kromě západních lesů i na hory, kde se usadili především následovníci a příznivci rodu Beath. V posledních letech byli spatřeni i jejich vzdálení příbuzní z podzemí, kteým se někdy říká temní. Elfy bychom mohli najít převážně ve velkých lesích – Niadoru a Eliadoru, stejně jako v západní polovině Niadorského pásu, temní elfové k vidění příliš nejsou, neboť jsou to samotářští kočovníci. Trpaslíci se horlivě snaží obnovit své dávné bohatství a stále ještě posílají průzkumníky (obvykle najaté), aby hledali jejich poklady na dně nového moře. Osídlili proto východní část Pásu Niadoru a jižní část Vrchovin, které leží na jižním okraji Království. Barbaři během staletí splynuli s lidskou kulturou a usídlili se v severních pláních, kterým se dnes říká Divočina. Zatímco lidé ovládají největší část Velkých plání. Na jihu této rovinaté plochy se nachází kraj půlčíků – drobných bujarých lidiček, kterýžto se rozkládá pod Královstvím vodopádů na jihozápadě. Jejich bratranci obývají též severní část Vrchovin. Mezi oběma oblastmi výskytu půlčíků se dnes nachází Poslední les. V jižní části Orlích skal se usadila nově příchozí rasa dobráckých obrů, jimž se říká krollové. Na jejich úpatí v severní části Eliadoru žije několik kmenů, které obchodují s elfy a je jim tolerován pobyt ve stínu mocného lesa. Také oni žijí hlavně kočovným životem v Divočině, kde se potkávají s Lidmi plání a jejich kultury se zvolna mísí.
Mimo tyhle oblasti není Ne’Tra prozkoumána a lidem známa. Nacházíme se v období kolonizace. Po dvou staletích je situace konečně stabilní a ekonomicky, politicky i sociálně se jedná o skutečný Zlatý věk Království.
Velkým hybatelem ekonomiky je těžba, dřevovýroba, ale také umění. Na venkově samozřejmě převládá zemědělství. V poslední době se z původních místních plodin podařilo vyšlechtit výnosnou plodinu známou jako kukuřice, která pozvolna vytlačuje tradiční obiloviny. Chov ovcí či krav je běžnou obživu v kopcovitých oblastech. Na severních pláních lze potkat rozlehlá stáda koní, které tamní lidé chovají k účelům převážně jezdeckým a hospodářským. V civilizacích pak platí bohatí vlastníci podniků, dolů a pozemků všelikým hercům, kejklířům a muzikantům za mrzké kratochvíle. Pochopitelně se zde daří i obchodu, a to hlavně ve východní části země. Obchoduje se hojně s ostrovany a s Východním kontinentem, odkud připlouvá koření, ale i magické předměty, amulety, občas i velmi vzácné staré artefakty, jakož i podvrhy. Obchod směrem na západ putuje především po říčních cestách. Hlavní dopravní tepnou je řeka Eryr, na jejíchž březích vzniklo a stále vzniká spousta osad.
Obecně přijímané náboženství na Ne’Tře je víra ve Světlou dvanáctku – nové bohy, kteří jsou vlastně povznesením a ikonizací některých hrdinů a mocných bytostí z minulých dob. Většina lidí uctívá jednotlivé bohy nebo jen několik z nich, málokdy celý pantheon. Ostatní národy tyto bohy přijali také, někteří se však stále drží svých původních tradic. Elfové vyznávají přírodu a vznešenost. Krollové a Lidé plání stále ctí svoje divoké živelné přírodní duchy a duchy předků. Trpaslíci si udržují svůj původní systém bohů země, ve kterých se kromě nich nikdo neorientuje. Integrovaná společnost ale stále více inklinuje k Dvanáctce jako k jednotnému ideálu dokonalosti a povznesenosti. Několik pokoutných přívrženců prý tajně uctívá Temnou sedmu – temné božstvo údajně vládnoucí Východnímu kontinentu. Obecně jsou ale spíš mýtem a občas i strašákem pro malé zlobivé děti.