Zadrnčela tětiva. Vedle hlavy Čeňka, jednoho z dřevorubců, se do stromu zabodl tenký dlouhý šíp s bílým peřím. Varovné znamení. Lidé došli příliš hluboko do elfského pralesa. Na červený šíp už nečekali. Otočili se a popošli kousek dál, kde doufali, že nebude elfská hlídka. Potřebovali prostě přinést domů nějaké dřevo. Dneska nebo nikdy. Červený šíp na sebe nenechal dlouho čekat a Čeněk vykřikl bolestí. Šíp mu čouhal ze stehna. „Jste na území elfů,“ ozvalo se z větvoví. „Nestojíme o krveprolití, ale tady kácet nemůžete.“ Čeněk jen zabručel, ulomil červenou letku a s pronikavým syknutím vytáhl šíp. Pajdavě se rozešel směrem k Velkým pláním a jeho druhové ho mrzutě následovali. Dnes zase dřevo nepřinesou.
Eliador je rozlehlý les na západě Ne’Try. Pokud ho někdy někdo probádal zevrubně, byli to elfové, a ti se o takové znalosti nedělí. Rozhodně ne s lidmi, kteří by bez jejich kontroly celý Earthion vykáceli na dřevo. Eliador je divoký prastarý prales mírného pásma, ve kterém kromě elfů žije nesčetné množství dalších tvorů. Po roztržení kontinentů sem vnikly stovky dalších, a přirozená rovnováha stále ještě není stabilní. Dalo by se ale říci, že elfové udržují nepřizpůsobivé obyvatele lesa na uzdě, s ostatními žijí v harmonii a pečují o les společnými silami.
Elfové z Eliadoru jsou většinou uzavření ostatním rasám. Mezi sebou vedou bohatý společenský život, ale konkrétně s lidmi z Království si toho nemají mnoho co říct. Jsou i odvážnější elfové, hlavně ti mladší, kteří se baví s některými lidmi na okraji lidské společnosti, ale drtivá většina zůstává v lesích. Jsou mezi nimi lovci i básníci, bojovníci i kouzelníci, spisovatelé i hraničáři.
Hranici Eliadoru tvoří pro elfy pomyslně tři města, která jsou nejblíže hradbě stromů u hranice lidského Království. Jsou to Celanor, Alqualonde a Nírnan. Elfové z Celanoru jsou zdatní lovci a stopaři, hlídají severní a východní hranici Eliadoru až k řece Eryr. V Celanoru se také cvičí mladí elfové, aby byli těmi nejlepšími z nejlepších.
Město Alqualonde je obchodní a zároveň nejzápadnější bod Ne‘Try, kam kdy smí vkročit noha člověka. Je veliké a impozantní, celé vyrostlé ze stromů a keřů, zdobené květinami a úchvatnými vodními díly, které využívají proud řeky Eryr, jež protéká středem města. V Alqualonde je možné najít jediný elfský chrám zasvěcený bohům Dvanáctky. Ovšem, jako všechno ostatní, je i tento stavěný z rostoucích živých stromů. Nábytek a sochy mají elfové buďto kamenné nebo z proutí, které jednou ročně ořezávají mladým stromkům, když usměrňují jejich růst. Nezřídka se ve stromových staveních nachází živý nábytek, který roste právě z mladého proutí.
Posledním městem na této pomyslné hranici je město Nírnan. Leží na náhorní plošině, kterou les během staletí pohltil a učinil svou součástí. Nedaleko Nírnanu se nachází Království vodopádů, kde je možné potkat extrovertní říční elfy. Nírnan je jediné elfské město, které trochu sdílí jejich svobodného ducha, a proto se sem stahují hlavně mladí elfští umělci z celého Eliadoru, aby ze skalnaté lesní krajiny a krásy vodopádů čerpali inspiraci ke své tvorbě.
Mezi městy Alqualonde a Nírnan leží několik hraničářských základen, odkud elfové pravidelně kontrolují lesnaté hranice lidského Království. Pokud dřevorubci zajdou moc daleko, varovnými šípy je rychle upozorní, že už dál těžit nebudou. A lidé tuhle hranici respektují. Zatím.