Kapitola 6. Přípravy
Chcete číst od začátku nebo jinou kapitolu? Mrkněte se na OBSAH (zde).
Gariadon si ani neuvědomoval, že od jeho nástupu do cvičení uplynuly dva měsíční cykly. Mluvil už celkem obstojně elfsky a znal většinu základních pozdravů i gest. V tréninku dělal k překvapení všch okolo nemalé pokroky. Ceirwan, tedy správně Penadur Ceirwan, mu slíbil, že po Beltainu může začít s lukostřelbou.
Toho dne výcvik neprobíhal jako obvykle. Chlapci byli přizvání k přípravám večerních oslav. Pomáhali věšet ozdoby mezi větve a podél visutých chodníčků. Různobarevné krystaly zapletené v dlouhých konopných šňůrách měly dnes večer rozehnat neprostupnou tmu, která panovala pod hustými korunami stromů po setmění. Trvalý stín Gariadonovi nejdříve způsoboval únavu, poslední tři deseny už mu žádné problémy nepůsobil. Ve šplhu na strom už byl také skoro tak zběhlý, jako ostatní mladí cvičenci. Ještě mu občas sklouzla noha nebo se chytil špatné větve. Snažil se to ale nedávat najevo a o to usilovněji se zdokonalovat. Právě dokončil smyčku, která se utahovala vlastní vahou. Naučil se ji dnes ráno a byl za to na sebe patřičně hrdý. Vázala se pochopitelně jen jednou rukou, neboť druhou bylo nutné se přidržovat větvoví. Opřel se o kmen velikého buku balancuje na jedné větvi a pyšně si prohlédl své dílo. Sotva se otočil, aby slezl dolů smyčka povolila a jeden z krystalků mu spadl za košili. Lekl se, sykl, zavrávoral a zády se přitiskl ke kmeni stromu. Pevně doufal, že ho nikdo neviděl. Rozhlédl se. Zdálo se, že všichni si hledí svého. Vytáhl studivý krystal a znovu přivázal konec provazu na větev nad sebou. Tentokrát za provaz několikrát zatáhl, aby se ujistil, že smyčka nepovolí. Až pak slezl dolů a vydal se k dalšímu stromu přivázat další část svého provazu. Dole se v naučeném rytmu míjel s pomalu kráčejícími elfy a elfkami. Podnosy navršené rozličným jídlem vyvolávaly v jeho ústech nadbytek tekutin. Zamyslel se nad tím, co elfové jedí a usoudil, že by dobré se na to později zeptat Luvaina.
Ze zamyšlení ho probral právě světlovlasý přítel jemným zaklepáním na rameno. „Chystáš se lézt nahoru, nebo tady s tím provázkem budeš rozjímat celé ráno?“ zazubil se.
„Jasně, promiň, zamyslel jsem se,“ řekl a rychle se otočil ke stromu, aby začal se šplhem. Něco ho ale táhlo k zemi. Byl to Luvain. „Co děláš?“
„Já tam vylezu. Je tu někdo, kdo by tě chtěl pozdravit,“ pokrčil rameny Luvain. Spiklenecky zamrkal východním směrem a vzal si od něj šňůru s navázanými krystalky.
Kolem chlapců se mihla flekatá šmouha, která radostně štěkala a vrtěla ocasem. K nelibosti všech tichých a vážných pohledů… Gariadon se podíval směrem, kterým Akron běžel a spatřil dvě známé tváře, které neviděl bezmála tři měsíce. Morgana vedla za uzdu nádherného černého koně. Vedle něj frkal malý šedý oslík bez uzdy, zato s nákladem ovčí vlny. Po boku mezka se usmíval jejich rodinný přítel Gavain. Akron na ně radostně vyskakoval a vydával zvuky, jako by někdo profukoval píšťalku. Gariadon se chtěl taky rozeběhnout, ale napadlo ho, že by k němu elfové nebyli tak shovívaví jako k Akronovi, a tak jen vyrazil spěšným krokem.
„Teto, Gavaine, tak rád vás oba vidím,“ objal se s Morganou a stiskl elfovi předloktí ve vojenském pozdravu s tradičně zakrytým levým okem. „Kde jste byli, jak se máte, přijeli jste na Beltain?“ Nadšení z něj prýštilo na všechny strany a vůbec si nevšiml zaskočeného výrazu obou příchozích.
„Ty mluvíš elfsky? Kdy ses to naučil?“ zíral nevěřícně Gavain. „I ten přízvuk… Hádal bych jižana, kdybych tě neznal a neviděl.“
„Pozoruhodné. Skutečně pozoruhodné,“ usmála se Morgana a se zájmem si chlapce měřila. Gariadon nepřestává překvapovat… Slyšeli jsme, že jsi nastoupil výcvik u hraničářů. To je velice nezvyklá pocta. Doufám, že neděláš matce ostudu a patřičně projevuješ úctu.“ Čarodějka si pohrávala s divokými kadeřemi, než je založila za ucho a odkryla tak nádhernou zlatou náušnici s broušeným rubínem. Teprve teď si Gariadon uvědomil, že Morgana nenosí své typické oblečení složené z kabátce, košile a kalhot, ale krásné karmínové šaty zdobené výšivkou a rudými kamínky velikosti slziček. Vypadala velmi vznešeně. Zachytila jeho zvídavý pohled a ledabyle se pousmála. „Mám tady nedaleko práci. Vydávám se za přihlouplou šlechtičnu z Nového Ainoru, která tu zdědila nějaké pozemky. Spravuji větší vesnici jménem Dálava. Leží kousek na jihovýchod odsud. Strašně mě to baví, ale to oblečení je otravné, dlouho bych to dělat nechtěla… Uvidíme se později, máš tu nějakou práci, ne?“ mrkla na něj a vykročila směrem ke kapitánskému stromu. Akron vyběhl za ní, poskakoval radostně kolem a motal se pod nohama statného vraníka.
„Ceirwan říkal, že děláš rychlé pokroky,“ nadhodil Gavain, zatímco ho s oslíkem doprovázeli zpět ke kašně, „prý brzy budeš zralý na Stezku. To je hodně dobré, Stezka je obvykle přístupná až po dvou zimách ve výcviku. Co ostatní? Nedobírají si tě?“
„Ani ne, rozhodně ne víc než mezi sebou navzájem. Jsou docela milí. Dokonce mám nového kamaráda. Jen starší elfové se se mnou nebaví. Myslím, že nedělám nic neuctivého, ale asi sem tak úplně nepatřím, nikdy nebudu…“ Gariadon se rozhlédl a pročísl si vlasy. Za dobu strávenou v lese mu povyrostly a na hlavě teď nosil rozpustilou hřívu barvy zralého obilí.
„S našimi staršími je to vždy složité,“ povzdechl si elf, „obzvláště tady na severu. Musíš jim dát čas. Měli jsme s Ceirwanem dost práce přesvědčit je, že nejsi hrozba. Ani argument o tvojí matce jim docela nestačil. Vůbec to, že se smíš cvičit, je malý zázrak.“
„To je vtipná představa,“ zasmál se Gariadon, „já a hrozba… Pasáček s holou bradou a zadkem…“
„Jde o to, že jsi cizí. Co neznáme, toho se bojíme. Čeho se bojíme, to rovnou odmítáme. To je přirozené… A u nás se věci mění jen hodně pomalu a velmi ztěžka. Teď by ses měl ale vrátit k práci, jinak se uznání nedočkáš,“ mrkl na něj Gavain levým okem a vydal se směrem na sever města. Oslík bez ohlávky elfa klidně a bez protestů následoval.
Odpoledne nosili hraničářští adepti klestí, suché větve, prázdné šišky a plné soudky na náměstí u kašny. Krásná sochařská práce z rudého mramoru se leskla pramínky vody, které dívce vytékaly ze džbánku ve zdvihnuté ruce a polévaly ji od hlavy až k patě. Nad její hlavou teď visela spousta provazů s množstvím barevných krystalků. Gariadon doufal, že všechny jeho smyčky navečer vydrží. Položil náruč větví na jednu hromadu a vydal se pro další. Čím dál víc si osvojoval rytmus, ve kterém elfové chodili a měnili se. Bylo to spontánní, přirozené, ale přitom pečlivě organizované. Zpočátku mu to přišlo zvláštní a nesmyslné, dnes ale pochopil, že to má i praktické využití. Například při nošení dříví se nemohlo stát, že by do někoho nechtěně vrazil. Takový trapas by ve společnosti vznešených elfů rozhodně zažít nechtěl. Obešel obloukem staletý strom, jehož osobní prostor bylo také ve zvyku respektovat, a pokračoval dál na kraj města, kde ještě bylo co sbírat. Během krátkého odpoledne postupně vyrostly vedle kašny dvě obrovské hromady suchého klestí. Na večer se Gariadon převlékal do sváteční košile a kalhot, které mu přivezla Morgana, zeptal se jí: „Teto, jak to, že se dneska bude pálit oheň? Teda, jako vím proč, je Beltain… Ale myslel jsem, že elfové nepálí dřevo. Vždyť i tady v domě se topí krystaly…“ Elfové měli stejné slovo pro dům i strom. Gariadonovi to přišlo docela hezké, tím spíš, že v jejich podání byly jedním.
„Beltain je starý svátek. Elfové si ho nejspíš přinesli ze svého starého světa. A jak jistě tušíš, je to tradice. A jak sis jistě všiml, tradice jsou pro elfy alfa a omega… Cože? Ale to je naše stará abeceda… První a poslední, myšleno, že tradice jsou pro elfy vším. Boty si neber, na svátek se to nehodí…“
„Takže ty ohně jsou něco jako u nás Govinova očista?“ snažil se provléknout šňůrku vyšívanými dírkami na své sytě oranžové košili.
„Ano, podobně jako u vás ve vsi se mezi ohni prohání dobytek, elfové zahánějí temnotu pomocí Teine éigen – živého ohně. Poslední dubnová noc je pro elfy koncem temného roku a začátkem roku světlého. Mezi dvěma vatrami musejí tradičně projít všichni elfové, aby se očistili od působení temného roku…“
„Mhm,“ brouknul souhlasně Gariadon, zatímco zápasil s koženou čelenkou. Nikdy nic takového nenosil, ale Morgana na tom trvala. Celkově si připadal směšně, tím spíš, že nikdy neviděl žádného elfa v pestrých barvách ani volných oblečcích. Teta s ním ale odmítla diskutovat. Alespoň ty hnědé kalhoty byly pohodlné…
„Teto, jak je to s tím temným a světlým rokem? Zeptal bych se Luvaina, ale je mi to trapné se pořád na něco vyptávat. Připadám si jak nějaký trouba z vesnice…“
„To je v pořádku. Náhodou je to moc dobrá otázka, je dobré to vědět. Naše léto je elfský světlý rok a zima, od Samhainu po Beltain, je temný rok. Do jednoho roku našeho tedy vycházejí elfské roky dva. Je to jeden z důvodů, proč jsou považováni za dlouhověké. I když samozřejmě oproti lidem žijí neúměrně déle, což je ale ve skutečnosti dáno tím, že elfové mají mnohem pomalejší metabolismus než lidé. To… je způsob, jak rychle funguje tělo, jak stárne a zpracovává energii. Zavři pusu, když se divíš, buď tak hodný…“
„Promiň, teto.“
„V pořádku. Mimochodem, když už jsi teď dost velký, mohl bys mi říkat jménem? Ta teta mi přijde taková nepatřičná. Nejsem tvoje opravdová teta a navíc si pak připadám hrozně stará,“ zasmála se.
Gariadon pokrčil rameny a přikývl. „Jo, a pamatuj si, že je krajně nezdvořilé odmítnout tanec. Komukoli. Takže se o nic takového ani nepokoušej!“
„Ale tet… Morgano, já… jsem v životě netancoval. Ani u nás v Ragně, při žádném svátku ani nikdy,“ bránil se Gariadon, zatímco na tvářích mu vystupovaly ruměné mapy.
„Gari, nepři se. Jsi dnes dospělý, tak budeš tančit. Tanec je nejpřirozenější způsob pohybu. Ukaž tu čelenku. Tak, lepší. Jak se ti líbí můj dárek?“
„Je to hezká košile, jen mám pocit, že budu moc vyčnívat,“ podrbal se nervózně na temeni a nechtěně si tím shodil čelenku přes oči. Morgana mu ji pohotově srovnala, položila mu ruku na rameno a významně se na něj podívala.
„Nojo, chtěl jsem říct děkuju,“ usmál se.
„Já zas chtěla říct, že vyčnívání z davu je naprosto v pořádku. Jen primitiv se snaží splynout…“ Chvilku se na něj ještě významně dívala, on na ni zaskočeně… A pak se oba rozesmáli.
Chcete číst od začátku nebo jinou kapitolu? Mrkněte se na OBSAH (zde).
Chcete podpořit moji tvorbu? Mrkněte na stránku Support me a dozvíte se víc.